Tajemství skrytá pod pepřovou slupkou

16. 10. 2020

Není všechno zlato, co se třpytí, tak zní oblíbené přísloví, které platí i v případě pepřové kuličky. Na první pohled by se mohlo zdát, že toto scvrklé koření neukrývá příliš mnoho tajemství, jen málokdo ovšem ví, že v dřívějších dobách bylo otázkou prestiže, a že si jej vychutnávali i samotní faraonové. Přestože dnes pepř platí za jedno z nejrozšířenějších a nejužívanějších koření světa, běžně dominující v evropských, asijských i amerických kuchyních, nejen kuchařům zůstávají tato i mnohá další tajemství stále utajena.

Pepř, za který by jeden snad i vraždil

Pod pojmem černé zlato si dnes pravděpodobně představíme ropu. Před zahájením její masové těžby však tento termín náležel právě pepři, jelikož v něm byla ukryta podobně velká bohatství. Historie vztahu mezi člověkem a pepřovníkem černým se v oblasti Asie píše již tisíce let. Mohlo by se zdát, že na evropské stoly pepř dorazil mnohem později, až díky mořeplaveckým objevům učiněným během 15. století, ovšem stopy pepře nalezené v nosních dírkách faraona Ramesse II. a poznámky o pepři ve spisech římských historiků naznačují, že pepř byl na starém kontinentu znám daleko dříve.

Slavní mořeplavci a neohrožení italští obchodníci s kořením pepř jen znovuobjevili a na financích získaných z obchodů s ním vystavěli své mocné impérium s centrem v Benátkách. Nově nalezené obchodní trasy postupem času napomohly ke snižování ceny této komodity. Ostatně do té doby nadrcené pepřové kuličky na pokrmuech představovaly luxus, který podtrhoval prestiž hostitele. Od 16. a 17. století však pepř přestával být výjimečným a pomalu se začal objevovat i mimo královské paláce a honosné zámky.

Není pepř jako pepř - ale v dávných dobách to moc nerozlišovali

Zajímavostí je, že pepř sehrál svou roli i při objevování Ameriky. Nejenže si Kryštof Kolumbus myslel, že díky jedné z nejzásadnějších výprav v historii lidstva objevil novou cestu do Indie, ale při nálezu prapodivné červené plodiny ji pro její pálivé vlastnosti pojmenoval jednoduše po pepři. A jak víme, stejné označení pro pepř a pálivé papriky je v některých jazycích používáno dodnes. Ostatně kajenský pepř má s pepřovníkem pramálo společného, jelikož jde právě o nadrcenou odrůdu papriky.

Z oblasti jižní části Indie, kde se tradice pěstování pepřovníku zrodila, se postupně rozšířila i do dalších tropických oblastí světa, například do Kambodži, Vietnamu, Indonésie, a dokonce doputovala přes oceán až do dálné Brazílie. Dnes pepř představuje zhruba 20 % z celkového obchodu s kořením, přičemž jeho pěstitelskou velmocí se stal právě Vietnam. Ten je producentem až 1/3 celosvětově vypěstovaného pepře, přičemž většinu této produkce exportuje do jiných zemí. Důvod je jednoduchý, vietnamská kuchyně pepř používá jen minimálně.

Který národ konzumuje nejvíce pepře ročně?

Proto značná část vietnamské produkce putuje do Spojených států, které naopak patří mezi celosvětově největší konzumenty pepře. Za rok se do této země vyveze pepř v hodnotě přesahující 650 milionů dolarů, tedy bezmála 15 miliard korun. Za vůbec největší milovníky ostré pepřové chuti jsou ale považování obyvatele Tuniska. Ti totiž mají vůbec největší spotřebu pepře na hlavu, konkrétně přes 100 gramů za rok.

Tím největším tajemstvím pepře ovšem zůstává jeho chuť, kterou je nutné prožít doslova na vlastní chuťové pohárky. Například ten z Kampotu se vymyká veškerým zkušenostem, jaké jste doposud s běžným pepřem a jeho chutí prožili. Nevěříte? Ochutnejte.