Náš den na farmě

24. 01. 2024

Už jste byli v Asii, zatímco je u nás v Evropě zima? Náš .pepper..tým jezdí do Kampotu v Kambodži pravidelně. Ale ne za sluncem nebo odpočinkem, nýbrž za prací. Ovšem za takovou, která dělá radost. Našim farmářům, vám a samozřejmě mnohým jiným. Protože rok co rok nám píšete, jestli byste mohli zažít den na pepřové farmě. A my vám vždy rádi vyhovíme. Letos jsme s sebou vzali hned několik výletníků, kteří se nebojí ušpinit si ruce a zažít den diametrálně jinak, než jak jsou zvyklí doma. Prožijte s nimi jeden jediný den. Jejich pohledem a slovy naší spoluzakladatelky Kláry, která je provázela.

Vyrážíme za farmáři v Kampotu

Všichni si oblékáme .pepper..trika, protože podle nich naši farmáři vždy poznají, že návštěva z Čech patří k nám. Zařizujeme motorky, bereme si šátky a jedeme. Skupina je plná nadšení - konečně se dostane k jádru samotného Kampotského pepře!

Projíždíme oranžovou krajinou, víříme prach kolem sebe, palmy, chatrče, mávající rodiny, které nás už znají. Odbočujeme na pole. Před chatrčí nás vítá celá rodina. Maminka, tatínek, starší členové, děti jsou ve škole, jedno zůstalo doma. Vřele se vítáme, přeci jen jsme se rok neviděli. Rozdáváme dárky - letos jsme přivezli dětem české hry, jako Člověče, nezlob se. No a protože jsou Kambodžani národ muzikantský, pro farmáře máme české hudební nástroje, většinou dřevěné. Uronili nejednu slzu, hlavně díky harmonice.

🙏

"Posaďte se, otevřeme kokos!" Manžel šplhá na palmu a shazuje jich celý trs.
Chvíli si povídáme, jak se máme.
"Děti jsou ve škole - jedno studuje zemědělku v Kampotu, zbytek je na univerzitě v hlavním městě," povídá farmářka.

Dopíjíme kokos a manžel s rodinou nás berou na farmu. Skupina vesele vyráží, ale po hodině na pepřových polích už cítí únavu.

Pod žárem tropického slunce

"To vedro je nesnesitelné! Jak v tom můžou pracovat?"

Obdivují pečlivost zasazení každé rostlinky a neúnavnost při jejich zalévání. Dostaneme na práci přivazování rostoucích pepřovníků, které se popínají na kůlu. Skupina se snaží vymyslet efektivnější způsob zavlažování, aby farmáři nemuseli tolik dřít. Nadšeně ukusují první pepřové kuličky, které jsou stále nezralé.

"Když je teď posbíráme, buď tyto zelené kuličky naložíme do solného květu, a máme čerstvý zelený pepř v solném nálevu a nebo je usušíme na černý sušený Kampotský pepř na sluníčku," vysvětluji, v jaké fázi zralosti pepře se zrovna nacházíme. Kdyby přijeli v březnu, už se některé začnou červenat.

Oběd!

"Ale pěkně si ho uvaříte po našem!" říká náš farmář vesele. Z pole přijdeme rovnou do domu. Kuchyň je tmavá a plná velkých hrnců, obrovský oheň už plápolá. Na nás čeká zabité kuře - největší pocta, které se vám může dostat. Vaříme drůběž, nasbíranou zeleninu i morning glory - typ kambodžské trávy, kterou všichni milují s chilli, česnekem a sójovou omáčkou. Všechno jídlo doplňujeme čerstvým Kampotským pepřem na stonku, který si opravdu užíváme.

Po jídle umýváme nádobí. A farmáři se nám smějí, protože je to výhradně práce žen, zatímco u nás se jí chopili i muži. Ještě chvíli si hrajeme Člověče, nezlob se a seznamujeme skupinu s okolím farmy či jejím fungováním.

"Všechno je tu organické, a to díky Kampotskému pepři. Hnojíme jen netopýřím a kravím trusem. Ostatní ovoce, zelenina a stromy na tom jsou stejně. Když přijde voda a někde by byla chemikálie, spláchla by ji i do pepřových polí, a to se nesmí."

"Lea heuy"

Únava nás zmáhá, a tak se srdečně loučíme - hlubokým úklonem i podáním ruky, někteří se v dojetí objímají.

Odjíždíme, protože cestu máme ještě dlouhou a prašnou a zítra nás čeká další krásný den. Už na vedlejší farmě :-)