Bílý pepř: proč byl v české kuchyni dlouho tabu?

23. 05. 2021

Bílý pepř má ve světě koření trochu pošramocenou pověst. Možná jste si také někdy zakoupili tento druh pepře, který po rozbalení rozhodně nevoněl příliš vábně a zatuchlá pachuť byla cítit i na jazyku. Nekvalitní zpracování je bohužel charakteristické pro pepř velkých prodejců, kteří vozí pepř na náš kontinent nesprávně vysušený, což se značně podepisuje na jeho kvalitě. A to je velká škoda, protože chuť a vůně bílého pepře jsou něčím naprosto jedinečným, díky čemuž nebudete na tento druh pepře už nikdy nahlížet stejně. A to zejména poté, co okusíte ten náš z Kampotu.

Kafr, muškátový květ a grepfruit 

V momentě, kdy bílý Kampotský pepř nasypete do mlýnku a rozemelete na menší fragmenty, pepř rozvine svou jasně éterickou vůni kafru, šalvěje a cedrového dřeva. Tyto těžší vůně jsou podpořeny muškátovým květem, který harmonizuje s tóny grapefruitové kůry a dalšími jemnými tóny citrusů.

Po několika minutách se projeví jádro bílého pepře, ze kterého už silně ucítíte muškátový oříšek, květy tymiánu a meduňku, to vše podložené těžší vůní cedru, černého čaje a obilí.

Štiplavý cedr 

Po vložení do úst bílý pepř vyvolá v celé dutině jasně kořeněnou chuť, ve které jsou tak trochu překvapivě cítit chlebové tóny. Bílý pepř je jemný a lehce smetanový, přesto si ale zachoval některé vrcholy charakteristické štiplavosti, které jsou však v jeho podání bezchybně jemné. Největší dominantu hraje smyslné aroma cedru, které je v ústech cítit podobně jako v nose.

Jak vidíte, i bílý pepř může v mnohém překvapit. Proto mu zkuste dát ještě druhou šanci a vyberte takový bílý pepř, u kterého budete mít jistotu, že bude skutečně kvalitní - ten, který je loupaný ze zralého červeného pepře, čerstvý, pečlivě selektovaný a chuťově naprosto jedinečný. Ten, o který se například my staráme se stejnou láskou a péčí, jako farmáři v Kambodži. Dáte mu ještě šanci? ☺